Žádná z papírových šipek, co jsem znal, nelétala. Všelijaké vlaštovky padaly strmě dolů, kolébaly se, srážel je vítr a podobně. Proto jsem zkoušel skládat vlastní. Šipka vznikala v době mého studia na střední škole. Bydlel jsem na strmém svahu ve třetím patře paneláku nad údolím, ve kterém stojí kostel. Cílem bylo přelétnout střechu kostela. Tento záměr se mi bohužel nezdařil, ale šipka dolétla několikrát alespoň na parkoviště před kostel, což znamenalo přes sto metrů daleko! Panelák byl velký větrolam. Okolní vzdušné proudy byly záludné, proto jsem často skládal šipku robustní a stabilní. Tak vznikl tento typ.

Obecně platí, že šipka se skládá na míru konkrétním povětrnostním podmínkám krátce před letem. V bezvětrném počasí, kdy se nepohne ani list a na dostatečně vyvýšeném místě, budeme skládat šipku s větší klouzavostí (lehčí papír, širší křídla). Do větru nebo pro házení na rovnějším místě, volíme šipku s menší klouzavostí zato však odolnější a rychlejší (papír větší gramáže, menší křídla). Je zde hodně prostoru pro experimenty!

Typ popisovaný v tomto návodu byl složen z kancelářského papíru velikosti A4 (do tiskárny k PC), gramáž 80g/m², což je hmotnost celkem vysoká. Vhodný je i papír z velkého školního sešitu, nesmí však být příliš jemný.

Vlastnosti

• Zvýšená odolnost. Zahnutí špičky dovnitř zabraňuje jejímu pomačkání při nárazu a tím i ke změně letových vlastností.

• Poměrně vysoká stabilita i za mírného až středně velkého větru.

• Vysoký rozsah rychlostí. Je způsobený pružností papíru v místě centrálního ohybu. Při větší rychlosti se "trup" více stlačí, čímž dochází k zmenšení nosné plochy. Díky této vlastnosti lze šipku vrhnout prudce kolmo vzhůru, aby mohla přejít do kluzu ve větší výšce.

• Slušný vzhled vzdáleně připomínající proudovou stíhačku; šipka má "kabinu", a imitaci bočních nasávacích otvorů.

• Nenáročnost stavby. S trochou cviku lze dosáhnout skoro stoprocentní úspěšnosti.

• Popisovaný kousek nevyniká zvlášť vysokou klouzavostí, ale lehčí papír by to zlepšil.

Skládání

• Na čisté rovné podložce (stůl, lavička, ...).

• Papír utahovat nejdříve v místě, kde je složeno nejvíce vrstev papíru. Terpve poté, co je nejsilnější část ohybu utažena (prstem proti stolu), můžeme lehece přejet prstem i další místa. Pak je vhodné šipku zvednout a celý ohyb přejet prsty z obou stran. Viz popisy fotek.

• Pracovat se musí přesně, zkroucená šipka bohužel nelétá správně, většinou zatáčí nebo padá do vývrtky.

• Často uvádím údaje v milimetrech. Žádné pravítko však neni potřeba, jsou to jen hrubé odhady a cit.

• Chce to trochu šikovnosti, ale pak se dá skládat s vysokou spolehlivostí úspěchu.

Létání

• Složenou šipku je potřeba nejprve správně natvarovat. Jde zejména o vzpětí křídel a úhel kormidel. Stiskneme-li trup mezi prsty (v nejsilnějším místě), mají být křídla vždy do mírného V, avšak za letu, kdy je trup rozevřený, jsou křídla rovně.

• Zálet. Podobně jako letadla, je potřeba šipku zalétnout. Obyčejně k tomu stačí jeden až dva lety přes pokoj. Pokud šipka příliš houpe: tzn: nejdříve letí příliš nahoru, potom dolu, hned zas nahoru, až se ustálí v pomalém letu, snížíme úhel klapek (natržení na konci křídla). Naopak, pokud letí moc dolů, zvětšíme úhel klapek. Táhne-li šipka na některou stranu, zkontrolujeme nejprve seřízení tvaru podle předchozího bodu, případně můžeme přiohnout zadní část trupu do boku.

  Po úspěšném záletu by měla by letět přímo rovně. Lze přeletět celý pokoj a trefit se do rukou kolegy.

• Šipku hážeme energicky rovně před sebe, nebo lehce dolů. Podobně jako malá letadélka. Kdo tento způsob neovládá, může šipku hodit prudce přímo nad sebe, odkud by měla přejít do klouzavého letu sama. Viz video z létání.

Kamufláže

Pro syna jsem nedávno vytvořil barevné kamufláže. Stačí stáhnout, rozbalit, vytisknout na PC tiskárně na A4 a poskládat. Méně potišěná strana je vnitřek.

Video

Video je bohužel horší kvality, než jsem zamýšlel. Natáčel jsem na starší kompaktní fotoaparát a šipka je příliš malá. Je ale vidět, že šipka drží směr, zvládne slétnout kopec a o to jde.