Doporučujeme

  • Podruhé z Porúří - Postindustriální parky

    Prakticky nikde nenaleznete souborný český popis postindustriálních parků Porúří, které jsou svým rozsahem a přístupem tak ojedinělé. Inventura krajiny tento popis má! 

    alt

  • Galerie vulgárních koloristů

    Patrně jednou z nejviditelnějších stop postkomunistické doby je tvorba neřízené sídelní kaše, která s sebou nese množství doprovodných negativních jevů. Tento problém vydá na desítky tučných svazků odborné literatury a budeme se jím pravděpodobně zabývat v dalších článcích. Můžeme jej přirovnat k rakovinnému bujení, kdy na dosud zdravém základu s jasnou organizační strukturou a kvalitními buňkami začnou vyrůstat nádory neorganizovaných buněk nemocných.

  • Kůrovec a podobní škůdci

    Problematiku kůrovce není třeba představovat – mediální kolotoče s ní pravidelně objíždějí domácnosti, a tak snad není nikoho, kdo by neznal tyto šumavské celebrity.  Ve smrkových lesích se jim dobře daří a vesele se za naší velké pozornosti rozrůstají. Mimo veškerý zájem však stojí kůrovec jiný, troufám si tvrdit, že možná i nebezpečnější.

video

video z článku Thuje (Tfúje)

Nejnovější komentáře

Podruhé z Porúří - Postindustriální parky

Prakticky nikde nenaleznete souborný český popis postindustriálních parků Porúří, které jsou svým rozsahem a přístupem tak ojedinělé. Inventura krajiny tento popis má! 

alt

Postindustriální parky jsou krajinné úpravy, které vznikají na místech bývalé průmyslové výroby, řěžby, skladování a skládkování, ale i třeba v bývalých vojenských areálech, železnicích atd. Na první pohled by se mohla taková místa jevit pro parkové využití jako naprosto nevhodná, avšak v průběhu času se ukázalo a potvrdilo, že právě vegetační, kulturní a další podobné způsoby využití jsou jednou z nejlepších cest, jak areály nejen oživit, ale i sanovat, biologickými procesy jej zbavovat ekologických zátěží,  zachránit historicky hodnotné technické stavby a zařízení atd. V době, kdy mladé „západní“ generace pomalu strácí představu o podobě těžkého průmyslu, se stávají staré továrny i něčím romantickým, dobrodružným a složité konstrukce a spletité smyčky produktovodů tvoří vpravdě filmové kulisy ohromných měřítek s autentickou atmosférou. Cesta, kdy se areál namísto neprodyšného uzavření naopak otevře, zpřístupní, nabídne vegetaci spontánní i komponované a ožije třeba hudebním festivalem, (kde jinde bychom hledali tak kolosální prostory s dokonalou akustikou) je smyslem budouvání postindustriálních parků. Příkladů úspěšných realizací konverzí-přeměn-průmyslových areálů v parky s množstvím technickcýh památek, které vyčnívají ze záplavy svěží zeleně, je již naštěstí mnoho, z českých zemí však bohužel poskromnu, zatím.

Emscherpark
IBA Emscherpark – je dlouhodbý projekt (Internationale Bauaustellung), který je zacílen na revitalizace oblasti Porúří. Pojmenován je po řece Emscher, která celou oblastí protéká a v minulosti byla odpadní stokou pro množství průmyslových areálů v oblasti. Rozloha oblasti mezi městy Duisburg a Dortmund, která prochází celkovou revitalizací je úctyhodných 800 km2, intenzivnější jádro projektu tvoří 320 km2 velká oblast pojmenovaná Emscher-Landschaftspark. Řešené prostory jsou brownfields - tedy zbytkové plochy po vyhaslém průmyslu. S ohledem na tendenci klesající potřeby stavební činnosti (oblast se spíše vylidňuje) na jedné straně a průměrnou hustotou hodně přes 1000 obyvatel na km2 na straně druhé, bylo hlavním cílem projektu udržení a utváření volných zelených prostor a krajinné zeleně, která chybí a má přinést vyšší kvalitu života. Proto také nese projekt název park. Zpracováno bylo více než 120 projektů a další stále vznikají. Porúří se tak proměnilo v největší evropské „krajinářské staveniště“ V neposlední řadě byla zahájena přestavba 350 km dlouhého říčního systému řeky Emscher. Projekt je jedinečný pro své komplexní řešení problému oblasti, které nemá mnoho současných realizovaných ekvivalentů. Zabývá se jak otázkou socioekonomickou (potřeba zaměstnat obyvatelstvo jinde, než v těžkém průmyslu), tak i ekologickou a estetickou a je vůbec unikátní souhrou mnoha oborů. Důraz je kladen na zhodnocení potenciálu jednotlivých objektů a dokonalou infrastrukturu cyklostezek. Porůří, které nese již trochu neprávem nálepku špinavého regionu se stává nyní velmi atraktivním turistickým cílem a kulturou pulzujícím regionem.

Realizované projekty  v rámci Emscherpark:

Landschaftspark Duisburg-Nord
Když byla roku 1989 vypsána architektonická soutěž na proměnu hutního gigantu na severu Duisburgu, jistě ještě nikdo netušil, jak moc z původního areálu bude zachováno. Severní Duisburg patří v rámci Porúří k jedné z nejsilněji industrializovaných oblastí, hornictví zde expandovalo již od poloviny 19. století a průmysl změnil krajinu k nepoznání. Autory vítězného návrhu se stali Peter Latz &Partner, kteří bez nadsázky odstartovali novou epochu zahradní architektury. Síla návrhu leží ve využití místa, jeho spontánnosti, autentičnosti a dynamiky přírodních procesů. Konkurenční návrhy, jež se snažily přetvářet, odstraňovat a nahrazovat nebyly úspěšné. Vítězný návrh ve své podstatě vlastně jen, s několika kosmetickými úpravami, otevřel brány staré huti. Změnilo se pouze označení, došlo k přejmenování míst, často jen to stačilo pro vznik jednotlivých tématických zahrad, díky tomu je na místo nahlíženo jinak a dá šanci o něm přemýšlet v jiných souvislostech.
   Ve skutečnosti se samozřejmě jedná o velice velké, složité a problémové území (200ha):  kontaminace, pece, dálnice dělící park na dvě poloviny, starý kanál Emscher v podobě stojaté odpadní stoky, půda protkaná sítí kabelů a potrubí. Zdánlivě nemožné prostředí pro budování parku. Jednotlivé překážky však byly postupně odbourávány, silně kontaminované půdy byly vytěženy a z velké části skrývkovány v betonových bunkrech na rudu, splaškový tok kanálu Emscher byl zatrubněn a nahrazen novým korytem napájeným sbíranou dešťovou vodou z celého parku ad.

altaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltalt

Jednotlivé kompoziční prvky parku využívají ponechaných architektonických konstrukcí. Nádrže chladících věží a odkalovací nádrže se staly biotopy s vodními rostlinami, betonové bunkry na železnou rudu vytvořily ideální systém pro tématické zahrady, od minimalistických štěrkových ploch přes tvarované živé plůtky a pestré výsadby až po horolezecké stěny. Jeřábní konstrukce byla doplněna o vysutou lávku a je promenádou s popínavými rostlinami. Zatopený plynojem nabídl funkci potápěčského centra, strojové haly byly změněny na koncertní a výstavní prostory, vysoké pece jsou rozhlednami. Každý prvek využívá maximum z nabízeného potenciálu. V kontrastu se spontánně vzniklými lesíky bříz a topolů jsou pravidelné rastrové výsadby alejových stromů.

altaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltalt

Celý park je v noci výrazně scénicky nasvícen.

altaltaltaltalt


Westpark Bochum
Další z excelentních příkladů přeměny továrního komplexu na multifunkční městský park nalezneme v německé Bochumi. Není náhodou, že se opět jedná o jeden z největších projektů v rámci Emscherparku.
   Tovární komplex, jehož počátky spadají do roku 1842 definitivně vyhasnul v roce 1985. Po ukončení provozu byla většina budov stržena, jejich místo opanovala spontánní sukcesní vegetace. Až v roce 1993 započala velká přeměna areálu. Cílem bylo změnit plochy, vzdálené jen několik minut od centra města, formované 150 lety těžkého průmyslu, na hodnotné středisko služeb, podnikání, kultury, volného času a bydlení zasazené do velkých ploch zeleně.
Samotnému parku v jeho srdci vévodí velká hala, změněná na koncertní a kongresový palác, symbolem parku je velká vodárenská věž. Park je zterasován do tří terénních úrovní.   Březové porosty v nejvyšších částech parku byly ponechány, kromě estetického hlediska mají funkci meliorační a sanační a dlouhodobě zlepšují kvalitu kontaminovaných půd. Dvě vysuté lávky, svěží designerská díla, překlenuly průrvy ve struskových haldách, příkré schodiště v západní části propojuje nejvyšší a nejnižší úrovně parku, třetí most pak elegantně napojil park na cyklostezky Emscherparku. Důležitým kompozičním prvkem jsou i volné trávníkové plochy. Nejvýrazněji pak působí v parku vodní prvky. Pod terénními terasami je v ostrých přímkách veden vodní kanál. Před koncertní halou jsou vodní kaskády. Břehy vodního kanálu i další prvky jsou pojednány cortenovými plechy, které svou rezavou barvou skvěle doplní staré průmyslové památky. Nově byl doplněn park o noční nasvícení zajímavých objektů parku a pěších tras. Stejně jako v každém dobrém městském parku i zde jsou různá stylová dětská hřiště, odpočinková zákoutí, detaily v použití rostlin i materiálů.
Dnešní západní bochumské centrum patří k nejvýznamnějším rozvojovým centrům regionu.

altaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltalt

Nordsternpark Gelsenkirchen
Z množství německých postindustriálních parků v rámci Emscherparku je dalším zajímavým příkladem Nordsternpark v Gelsenkirchenu. Je případem, kdy byl rozsáhlý důlní komplex-těžební krajina, se zpracovatelským průmyslem hutí a koksoven výrazně přeměněn na volný krajinářský park v rámci německých zahradních výstav BUGA.
   Důl byl uzavřen roku 1993 a již roku 1997 se konala výstava v novém krajinářském parku. Větší množství budov bylo v průběhu času odstraněno, ponechány byly jen skutečně hodnotné architektonické skvosty, které byly precizně rekonstruovány. Autorem ponechaných staveb je architekt Fritz Schupp (mimojiné autor komplexu v Zollverein, jenž byl pro svou celistvost, rozměry a architektonicko-technologickou hodnotu zařazen do seznamů UNESCO). Jelikož byl park navržen v rámci zahradní výstavy, na rozdíl od ostatních postindustriálních parků je pojednán intenzivněji. Celý park je pod nadvládou průmyslu komponován na přímých osách a geometrickcý liniích. Avšak díky jeho velkému rozsahu je zde, kromě této formální části i skutečně volná krajinářská část. Park přetíná vodní kanál, který je překlenut velkým mostem zavěšeným na obloukových ramenech. Most se stal symbolem parku. Kolem kanálu pak probíhá precizně stříhané „krychlové“ stromořadí a členitý systém stříhaných stěn, v postindustriální parku opět prvek pod dominantní lidskou
tvořivostí, která místo zdevastovala a opět rehabilitovala. Tématická dětská hřiště, stěna pro grafity, horolezecké stěny, vyhlídkové kopce atd. jsou jen několika prvky z dlouhého seznamu možných aktivit, jež park nabízí. Ve své formální části oživuje velké plochy příjemný vodní program pochozích fontánek, formálního architektonizovaného potoka a vodních schodů. V německém prostředí vždy nesmí chybět i tzv. Biergarten (pivní zahrada), tedy posezení s pivem pod stromy.
   Poté, co skončila expozice zahradní výstavy byla intenzita vegetačních prvků redukována, aby se snížily náklady na údržbu parku. (Je to běžný princip fungování výstav BUGA a Landesgartenschau) Kobercové výsadby letniček i trvalek nahradily travnaté plochy atp. To ovšem parku nikterak neubralo, naopak dostal čistou svěží podobu a v té je v současnosti udržován.

altaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltalt
 

Gleispark Frintrop
Pozoruhodný ruderální park založený téměř výhradně na užití spontánní sukcesní vegetace vznikl na místě bývalého odstavného kolejiště města Frinrtop, odtud tedy název Gleispark-kolejištní park.
   Ústup těžkého průmyslu v 60.letech znamenal i pro odkladné kolejiště konec jeho využívání, od té doby 25ha velká plocha organizovaná přísně paralelními liniemi kolejí neměla využití. Až v roce 1998 ji odkoupil od německých drah Regionální spolek Ruhr (RVR-Regional Vrband Ruhr) a hledal pro místo nové využití. Mezitím však se stala plocha důležitým refugiem hmyzu a drobného zvířectva, s bohatým druhovým složením. Řešení žádající zpřístupnění plochy široké veřejnosti nabídlo nevšední krásný kompromis: Ve svém prostorovém základu byl park již hotov, uspořádání vegetace dané harfou kolejiště bylo hodnotné a žádoucí k uchování. Cílem dalšího rozvoje bylo tedy o tuto vegetaci přiměřeně usměrnit a nechat jí dále rozvíjet, zpřístupnit park a vytvořit ho obyvatelným a dotvořit jeho prostorovou inscenaci. Kolejiště, jehož meziprostory důkladně zarostly březovými háji, vytvořilo cestní síť s velkým množstvím alternativ. Některé části naopak zůstaly světlé, s velkým množstvím kvetoucích stepních bylin. Do obou těchto prostor byly umístěny „kazatelny“ – schodiště s vyhlídkou, ze kterých je možné výborně pozorovat strunové členění parku. Výrazného akcentu doznaly vstupy do parku, s expresivním ocelovým ostěním. V parku přibyla jednoduchá odpočívadla. Místo je přístupné, s nevšední atmosférou a s jasným důkazem toho, že narušeným místům stačí čas a nejlépe se samy ze našich ran vylížou.

altaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltaltalt

Zahrada vzpomínek Duisburg
Starý vnitřní duisburský říční přístav, který se přetváří dle souhrnného plánu anglického architekta Normana Fostera na mezinárodní středisko administrativy, služeb a moderního bydlení, se stává přehlídkou a laboratoří architektury.
Altstadtpark, který představuje v místě bývalých hradeb pěší zelené propojení přístavu a centra města doznal touto vlnou rozšíření o ryzí postindustriální park. Řešení tohoto prostoru se ujal světoznámý izraelský umělec Dani Karavan. Jeho základní myšlenka “Zahrady vzpomínek” je nyní důležitým připomenutím průmyslové minulosti přístavu. Jeho park zdobí nejen zelené plochy a stromy, ale i zbytky stržených bývalých skladů. Pro základní skelet parku bylo využito vybraných zbytků architektury přístavního průmyslového areálu, jejichž torzovitost nyní vyznívá jako soubor parkových skulptur. Starý sklad a ostatní budovy byly vzpomenuty obrysem základů, z některých budov byla ponechána torza využitá jako vyhlídkové věže. Prostor zůstal průchozí a zároveň otevřený, blízký svou formou a funkcí náměstí, tedy ideální jeviště pro koncerty a jiné openair akce. V blízkosti stojí židovské centrum se svou synagogou, první poválečnou v Duisburgu. Mementem minulosti místa je užití tradičních zemědělských plodin, každoročně vysévaných jako je pšenice, slunečnic, řepka atd., jelikož zde byly dříve i sýpky. Dílo má spíše sochařský ráz, vzniklo převážně jen selekcí stávajícího. Většina děl Daniho Karavana má hluboký myšlenkový a filosofický podtext a klade divákovi řadu (často tíživých) otázek. Jasný rukopis je čitelný i v tomto případě.

altaltaltaltaltaltaltalt

Zeche Zollverein
Nekonečnost a velikost německého průmyslu, jak si ji často představujeme, krásně dokumentuje jedna z mála průmyslových staveb zapsaná (r.2000) na prestižní seznam kulturního dědictví lidstva UNESCO – důl a koksovna Zollverein. Zpřístupněná ikona průmyslové kultury a symbol strukturních změn Porúří je kulturní krajina Zollverein. Reprezentuje vzestup i pád tohoto průmyslového odvětví a je exemplárním počinem převratu ve smyslu nového využití. Celý areál, jehož architektem je již zmiňovaný Fritz Schupp, byl pečlivě zrekonstruován a konzervován a byla sem umístěna řada aktivit, které mají nalákat návštěvníky a uvést celý komplex opět do provozu - nyní kulturně vzdělávacího, výzkumného, sportovního a odpočinkového: nově vzniklé Design centrum (muzeum) skýtá stálou expozici současného designu, konverze funkce se dočkala většina budov, (více např. zde) Byla zde postavena nová škola designu, ojedinělé architektonické dílo. Velikost staveb (koksovna je dlouhá téměř tři čtvrtě kilometru) je skutečně impozantní, stejně tak je však pozoruhodná schuppova architektura, která je, přestože se jedná o stavby průmyslu, řešena velmi esteticky. Okolí doznalo drobné parkové úpravy, zejména s čistými travnatými plochami, které nechají stavby vyniknout, dále pak se sukcesními lesíky s břízami topoly a všudypřítomnou komulí (Buddleja davidii).

altaltaltaltaltaltaltaltalt

Fotograficky jen připomeneme ještě projekt revitalizace dolu Ewald, jehož okolí se proměnilo rovněž na krajinářský park (pod názvem Emscherbruch) v návaznosti na revitalizované haldy Hoheward a Hoppenbruch. Vznikla zde mimo jiné zajímavá promenáda s vodním kanálem a vodními rostlinami, vyhlídka na výsypce atd. – vše má být katalyzátorem další plánované výstavby, kterou na sebe mají tyto aktivity nalákat.

altaltaltaltaltaltaltalt

Jedním z radikálnějších projektů je stavba moderního vzdělávacího centra Akademie Mont Cenis pojmenované podle stejnojmenného dolu. Všechny stavby dolu však byly strženy a celá plocha byla zcela rekultivována. Připomínkou industriální minulosti je kromě názvu ještě suťové pole s fragmenty zdiva a kovu – plastika Hermana Priganna. Dále pak užití topolů, které se staly určitými symbolickými technickými rostlinami, jelikož byly a jsou tradičně užívány v doprovodu průmyslových staveb jako izolační zeleň (zřejmě dostatečně vysoká, aby stavby odclonila a přitom nezabírala místo), větrolamy atd. Autorem parkové úpravy je Latz & Partner. Více o stavbě uvádí např. archiweb

altaltaltaltaltaltalt

čerpáno z bakalářské práce: SEMOTÁN, O. Průmysl vs. zahrada. Lednice, 2008. Bakalářská práce. Mendelova univerzita.

Názory uživatelů

Jana

čtvrtek 26. březen 2015 9:19
Moc zajímavé. Ráda bych si tam udělala exkurzi, poradil byste, kolik dní je tak potřeba, aby si člověk udělal obrázek? A třeba nejvýhodnější způsob dopravy a pohybu po Emscher parku? A vůbec, prostě praktické info k návštěvě:) Díky!
Nahlásit závadný komentář.

Radoslav Jankovič

středa 14. březen 2012 15:45
Super, pouzijem na nasom facebooku http://www.facebook.com/projekt.urbanET
Nahlásit závadný komentář.
Copyright © 2018 Inventura krajiny