Doporučujeme

  • Podruhé z Porúří - Postindustriální parky

    Prakticky nikde nenaleznete souborný český popis postindustriálních parků Porúří, které jsou svým rozsahem a přístupem tak ojedinělé. Inventura krajiny tento popis má! 

    alt

  • Galerie vulgárních koloristů

    Patrně jednou z nejviditelnějších stop postkomunistické doby je tvorba neřízené sídelní kaše, která s sebou nese množství doprovodných negativních jevů. Tento problém vydá na desítky tučných svazků odborné literatury a budeme se jím pravděpodobně zabývat v dalších článcích. Můžeme jej přirovnat k rakovinnému bujení, kdy na dosud zdravém základu s jasnou organizační strukturou a kvalitními buňkami začnou vyrůstat nádory neorganizovaných buněk nemocných.

  • Kůrovec a podobní škůdci

    Problematiku kůrovce není třeba představovat – mediální kolotoče s ní pravidelně objíždějí domácnosti, a tak snad není nikoho, kdo by neznal tyto šumavské celebrity.  Ve smrkových lesích se jim dobře daří a vesele se za naší velké pozornosti rozrůstají. Mimo veškerý zájem však stojí kůrovec jiný, troufám si tvrdit, že možná i nebezpečnější.

video

video z článku Thuje (Tfúje)

Nejnovější komentáře

Procházka po haldách Porůří, aneb jak naložit s novými Řípy

Stěží bychom jednoslovně přeložili výstižné německé pojmenování Landmarke, které pod svá významová křídla zahrnulo v posledních dekádách i výsypky (haldy), chladící věže i tovární komíny včetně jejich kouřových vleček.

b_390_69_16777215_00___images_panorama1.jpg

Většina krajin, jejich vizuální podoba, může být pro potřeby identifikace člověkem abstrahována do nejzákladnějších symbolů. Nezřídkakdy je to v urbanizovaných krajinách nějaká stavba, často silueta kostela, palác šlechty, rozhledna... nebo sýpka, větrný mlýn, návrší s remízem, skála, kopec, nebo hora Říp. Každý tento symbol má nějakou váhu a sílu a svou krajinu, kde vévodí. Pro horu Říp je to krajina Čech, pro temelínskou elektrárnu jsou to už jen Čechy jižní. A pro pár bříz na kopci je to ten kopec a několik chalup, které na ten hájek dohlédnou. Landmarke je nějaký symbol, tvar v krajině, dobře rozpoznatelný a typický v paměti a představě lidí.
 

Snadno lze vytvořit takový symbol v krajině, obtížně jej však obdaříme smyslem a užitečností. Stačí, když vesnici navštíví cirkus nebo se v ní na čas zastaví kolotočáři a přivezou své mobilní landmarke a na krátko změní siluetu vesnice. Nebo když se vytěží miliony tun uhlí a hlušina z těžby se sveze na hromadu... To ovšem není stejné

...

Co s takovými monumenty?

V mnoha případech, kdy halda zůstala bez delšího povšimnutí, se stala novou otevřenou půdou pro pionýrskou vegetaci a prošla několika fázemi sukcese až do stádia, kdy začala být vzácnou pro výskyt chráněných a ohrožených druhů rostlin, které už v kraji nikdo nečekal a ani by nehledal, protože s haldou přišly zcela nové podmínky, v místě jinak nevídané.

Přesto však převládá tendence s haldami nějak dále nakládat a hledat pro ně využití. Samotný jev, kdy příroda zasáhne rychleji a velkoryse se hojí, není vykoupením z odpovědnosti za škody způsobené. Navíc příroda vytváří své struktury podle vlastních řádů, které nejsou pro člověka jednoduše srozumitelné a uchopitelné, zejména v silně urbanizované krajině, která podléhá jasným organizačním aparátům. Postindutriální krajiny, kde se tyto jasné struktury hroutí a patinují, jsou krásným příkladem rozechvěného dialogu, kdy jsou tyto dva principy v kolizi. Příčinou je paměť. Jelikož například haldy vznikly úsilím lidí v nedávné době, jsou bezděčným pomníkem práce. Stále jsou přítomny generace, které pamatují jejich zrod a tovární haly a haldy byly jejich každodenním chlebem. Nyní průmyslové kolosy v tichosti rezaví a haldy se bělají kmínky mladých bříz, ale v ozvěnách ještě hučí navážecí dopravníky. Proto jsou postindustriální krajiny tak romantické a vábí a vybízí k fantaskním činům, vztyčování pomníků a vzpomínání, stejně jako pole dávných bojišť.

Pro generace pamětníků je místo ještě téměř přítomné, pro nové generace je vzdálenou minulostí, podobně jako dobrodružný středověk. Bydlet na hradě je dětsky lákavé. Bydlet na haldě nebo v její blízkosti může být stejně tak lákavé. Zejména pak i v případě, kdy představuje „revitalizovaná“ halda v jinak unylé a zastavěné krajině refugium přírodních, až rekreačních hodnot. Uvolněné plochy po průmyslové činnosti se stávají ohromnou stavební rezervou, kam může město znovu expandovat, respektive samo sebe recyklovat.

...

Je zvláštní přirozenou touhou akcentovat vyvýšená místa, pokud je k tomu alespoň sebemenší záminka. V případě hald můžeme najít záminek tucty. Triumfální hory práce, oběti průmyslu, vyhlídkové místo nebo jednoduše nová „známka krajiny“ Vytváření orientačních bodů a cílů v krajině je vhodné, pokud mají fungovat základní sociální sítě a vazby a pokud má být krajina příjemně přehledná. Pro člověka. Rekultivovaná krajina bez takových akcentů funguje pro sebe, chybí ji však obytný rozměr. Ačkoliv je celá hora dílem lidským, rekultivovaná krajina může stát izolovaně poněkud vytržena z kontextu. Prozatím. „Na Duchcovských výsypkách jsem byl svědkem toho, jak lidé prochází po obvodu zelené rekultivované krajiny, avšak dovnitř nevstoupí. Ptal jsem se, proč...odpověď zněla, nic tam není. Nikdo nebyl zvyklý tam chodit, místo bylo vytrženo ze sociálního života. Pokud jej chceme v tomto směru rehabilitovat, stačí poměrně málo. Vytvořit cíl, aby bloudění v nové krajině mělo pevné bod a postupně se opět zapojilo.

V tak kulturní krajině však, pokud ne koncepčně, spontánně najde každá halda své využití. Krajinné parky, nebo sjezdovky, cyklokrosové downhill dráhy. Jako mraveniště pracně zbudované, může haldu pokrýt nová obytná čtvrť, pietně završit umělecké dílo, plastika, rozhledna či kříž, observatoř, amfiteátr. Cennou zkušeností a názorem nám budiž příklady konverzí hlad v německém Emscherparku*, jež doznaly neobyčejných, často až konceptuálních řešení. Většina těchto hald je zasazena do silně urbanizovaného prostředí, Porúří platí za jednu z nejhustěji osídlených krajin Evropy, proto je množství hald transformováno do podoby rekreačního a volnočasového využití a přírodních parků. Temena pak grandiózně korunují výtvarné objekty, či landart instalace a haldy se stávají novými, zdaleka viditelnými orientačními body-Landmarke.

Halde Rheinelbe v Gelsenkirchen prošla po poslední navážce roku 1999 celkovou modelací svého vrcholu podle konceptu Hermana Priganna, německého výtvarníka a teoretika a tvůrce myšlenek tzv. ekologické estetiky. Spirálovité svahování haldy se přímo odkazuje na ikonu landartu, kterou vytvořil roku 1970 Robert Smithson, tzv. Spiral Jetty (USA). Mohutný sypaný kužel završuje dlouhé schodiště s monumentálním objektem, plastikou, složenou z železobetonových panelových zbytků. Tak, stejně jako všechny ostatní Prigannovy plastiky rozeseté v sukcesí vznikajících lesích na haldě, se odkazuje i tato v užití matriálu na industriální minulost místa.

altaltaltaltalt

Halde Haniel, nejvyšší Halda Porúří (159m) je stále ještě z části činná, současně však nabyla novou, kulturní funkci. Do vrcholových partií haldy byl zasazen kruhový amfiteátr, pro stovky diváků. V roce 2002 realizoval baskický malíř a sochař Augustín Ibarrola na koruně haldy projekt "100 Totemů". Umělecká instalace ze sta železničních pražců, dále výtvarně barevně dotvořených, ohraničuje haldu a tvoří zároveň pozadí pro divadlo. Celá apokalypticky vyhlížející krajina tím nabyla ještě více na své osudovosti.

 altaltaltaltaltaltalt

Takřka na dohled vzdálený vrchol Halde Rungenberg byl úhledně zmodelován do podoby dvou symetrických jehlanů, jejichž osa souměrnosti je i osou přístupovou z uliční zástavby. Byly zde instalovány dva obrovské světlomety tak, že jejich paprsky pomyslně prodlužují linie svahů a střetávají se v jednom bodě mezi oběma pyramidami a tvoří jednu velkou pyramidu. Snad mohou světlomety vyvolávat asociace na doby válečné a celá instalace odkazovat na možná až mýtizovanou německou tvrdost, silnou atmosféru a dojem však nelze této haldě upřít. Z pozoruhodných úprav hald bychom ještě měli zmínit alespoň Schurenbachhalde s náhorní planinou a instalací gigantického ocelového plátu podle návrhu světově uznávaného sochaře Richarda Serry, rozhlednu Tetraeder, dnes již téměř ikonickou stavbou Emscherpaku, nový koncept velkolepé observatoře na haldě Hoheward, rozhledna v podobě staré důlní lampy na haldě Rheinpreussen ad. Všechny tyto haldy jsou nejvyššími místy v jinak plochém regionu.

b_150_100_16777215_00___images_p1040424.jpgaltaltaltaltaltalt

Jednoduchým využitím se postupně dostávají zpět do povědomí lidí, rehabilitují svou pověst. Je to dobrý začátek - dočasná forma využití, která je skvělým doprovodem složitě se měnící struktury regionu.

pro Kladno-Záporno O.Semotán

Názory uživatelů

Ondřej

středa 25. leden 2012 22:24
Fotky byly přidány, text odmítám krátit.
Nahlásit závadný komentář.

semo

čtvrtek 18. srpen 2011 11:17 Hodnocení 4 / 5Hodnocení 4 / 5Hodnocení 4 / 5Hodnocení 4 / 5Hodnocení 4 / 5
Příliš dlouhé pro dnešní uspěchanou dobu a málo fotek, ale jinak špic!
Nahlásit závadný komentář.
Copyright © 2018 Inventura krajiny